Na našem webu naleznete spoustu výrobků označené názvem Buvolovice či Buvolí kůže. Zajímá vás, zda se jedná opravdu o kůže z buvola a jak je tato kůže odolná? Tak začneme od začátku. Kůže je opravdu z buvola domácího. Oproti klasické hovězině má jinou strukturu, je přirozenější. Používáme ji hlavně na ležérnější kolekce jak pánské, tak dámské. Naši italští dodavatelé mají ještě jednu specialitu – kůže jsou ručně tampónované. To znamená, že jsou barvené ručně a tím vzniká opravdu jedinečná struktura, kde je každá kůže originál. Co znamená taková přirozená kůže? Můžete na ni naleznout spoustu jizev, flíčků po bodnutí hmyzem, každá část kůže má jinou strukturu, jinou intenzitu barvy. Je to ten správný ukazatel pravosti kůže. Přeci jen se tyto zvířata nejvíce drží v bahně a díky ručnímu zpracování získávají na své jedinečnosti.
Výrobky z buvolí kůže jsou velmi odolné. Nošením se kůže stává hladší a lesklejší. Takzvaně se “ošoupe”, takový vzhled je pak opravdu jedinečný a rozhodně není na závadu.
Pouze co se čištění Buvolovice týče, je potřebná jistá dávka opatrnosti a vždy se snažit používat jemné čističe. My máme na tento typ kůže odzkoušené výrobky HG. Vždy je však potřeba každý čistič či krém použít na méně viditelném místě, aby se předešlo poškození ošetřovaného výrobku.
Všechny naše výrobky z Buvolovice naleznete ZDE. Jak už jsme zmiňovali, naleznete zde spíše ležérní tašky, kde každá taška má svou unikátní strukturu. Tento materiál se použil například na kolekce Signet a pánský Revident.
Na Wikipedii naleznete spoustu zajímavých informací co se tohoto pro nás tak trochu exotického zvířete týče.
Obecně se domácí buvoli dělí do dvou skupin, na buvoly říční a buvoly bažinné. Říční buvoli jsou chováni především v Indii, Pákistánu a Egyptě, vyznačují se menší velikostí, řídkou srstí, kratšími, často silně zahnutými a nebo dokonce chybějícími rohy. Chovají se především pro mléko.
Buvolům se nejlépe daří v bažinatých oblastech nebo na březích řek, méně často se chovají na horských pastvinách (např. v Rumunsku, Nepálu, Číně). Nutnou podmínkou jeho chovu je dostatek vody a mírné nebo tropické klima, nesnáší silné mrazy. Buvol výborně plave, dokáže se i potápět a velmi rád se válí v bahně, přičemž si pomocí rohů nahazuje bahno na celé tělo. Jeho potravu tvoří různé bahenní a vodní rostliny včetně ostřic, rákosu a sítin, odpad při sklizni zemědělských plodin, tráva aj, dokáže strávit i velmi hrubou a nekvalitní píci.
Buvoli slouží především k tahu, jízdě a nošení břemen. V Asii ho používají k orbě, zejména na rýžovištích, zapřahují ho do vozů, kár, a dokonce i do člunů. V Indii a v Egyptě je používán k pohánění vodních kol nebo žentourů při mletí obilí. Místy ho používají i k jízdě, hlavně v bažinatých oblastech. Buvolí krávy poskytují vynikající mléko, které obsahuje až 8 % tuku a více bílkovin než kravské mléko, dojivost je obecně nižší než u domácích krav, přesto některá indická plemena dojí až 2 700 litrů ročně. V Indii se z něj vyrábí máslo ghí a v Itálii sýr Mozzarella. Buvolí maso obsahuje málo tuku, ale má dost hrubá vlákna, je tuhé a může mít nepříjemný bahenní až dehtovitý pach, maso mladých buvolů je ale poměrně chutné, nevýhodou jsou ale nízké váhové přírůstky a pozdní vyspívání. Pro maso se buvoli chovají především v Indii, kde není požíváno hovězí maso.
Buvolí kůže, která je velmi tuhá a pevná, se používá k výrobě měchů, oblečení, řemenů a různého nářadí, v Číně slouží jako potah bubnu na dračí lodi, v Turecku se z ní zhotovují kalhoty pro zápasníky.
Při představování buvolí kůže musíme zmínit i výrobky z “buvolí kůže”, které kupujete svým pejskům. Jsou to výrobky ze spodní vrstvy kůže, která vzniká jako odpad při zpracování kůže. Vaše pejsky sice na dlouhou dobu zaměstnají, procvičují si své zoubky, ale bohužel většinou obsahují velké množství chemikálií a pejsci se jimi mohou udusit. Kůže je holt lepší na kabelce, než v žaludku.